Citáty o čase

"Zvyky jsou v plynutí času totéž co domov v prostoru."

Překvapuje mě, kolik volených státních činitelů - i těch dobrých - stráví spoustu času mluvením o mechanismech politiky místo toho, aby se věnovali skutečně podstatným věcem. To je ta jejich mentalita, ten jejich prvořadý zájem udržet si křeslo nebo posouvat svoji kariéru kupředu...

Proč takhle maříte čas? Musíte definovat mnohem originálnější písně. Musíte mnohem jasněji definovat způsob vašeho hudebního vyjadřování. Kdybych byl vaším zpěvákem, věděl bych jak na to.

Kupodivu jsem docela šťastný, že opět chvíli nosím ten Queenovský klobouk. Muzikál mě a Rogera opět přivedl k dohromady. Šlo nám to velmi dobře a trochu jsme si spolu i zahráli. Hráli jsme na královnině jubileu, takže naše další společné hraní je ve hvězdách. Můžeme být, my nemůžeme být Queen jako ve starých časech, ale můžeme se pohybovat v této oblasti a já nakonec cítím, navzdory všem mým předešlým protestům, že jsem v tom šťastný.

Mít vědomí znamená právě mít čas.

Přirovnávat Boha k hodnému dědečkovi se mi nezdá úplně špatné - děda byl jediný, kdo si na mne dovedl udělat čas.

Co nevytvoříte v čase, který je Vám vyměřen, nikdo to za Vás již nevykoná.

Strašně nerad říkám, že bych měl nějaký svátek raději než všechny ostatní. To, co je důležité, totiž není jeden konkrétní svátek, ale celá ta idea. Tedy zasvětit určitý čas v roce vzpomínání: na Pesach vyjití z Egypta, na Šavuot darování tóry, na Sukot boží prozřetelnost, která nás zaopatřuje vším potřebným. A teprve z celkového spojení vyplývá síla, kterou ty svátky mají.

Nikdy nikomu neřeknu "za mých časů", protože žádný z časů nebyl můj, dokonce i když jsem ho měl. (Gnój)

Život, to je průsečík času s věčností. Žijte jej podle toho.

Časy se mění a všechno je stále větší, kromě nás. (Srdce v Atlantidě)

Mimochodem nebezpečí globalizace spočívá v tom, že utváří omezenou skupinu překládaných autorů ze silných jazyků, zatímco o těch ostatních se ani nedozvíme. Začali jsme žít ve zhuštěných referátech, ve stručných doslovech a rychlých recenzích, které nám popisují knihy, jež si nestihneme přečíst, protože nemáme čas. Jsme uvězněni v metatextovosti, jíž ještě vzdoruje jediný žánr - a tím je poezie.

Na některé fráze jsme si zvykli, proto nám již nezní absurdně. Třeba fráze, že jisté opatření dá lidem práci. Copak práce sama o sobě je dobrou věcí? Práce bolí, jsou z ní mozoly. Bere čas, který by mohl člověk příjemně proflákat. Práce je užitečná pouze svým produktem! Nedávejme nikomu práci! Práce musí mít smysl.

Povaleč má vždycky správný čas.

Žádná melodie se nevrací, právě tak jako čas, který se nikdy nevrací.

Nepodceňujte, jak může být bolestivé, být uvězněn ve vztahu, kdy máte po většinu času pocit, že byste chtěli být v jiném. Je to prostě utrpení. Potřebujete soucit. A pokud u toho jsou děti, jen dále přispívají k pocitu viny.

Dovedně v pravý čas bláznem se tvářit, toť největší moudrost.

Kdo vyráží do přírody, zažívá neurčitý pocit vznešenosti. Kde v jiných kulturách a časech člověk spíše chodil, plahočil se či plížil, tam se západní člověk od dob romantismu prochází. Nevláčí s sebou plody, dřevo nebo usmrcená zvířata, ale Rousseaua, Schuberta, Wackenrodera, Wordsworthe a Caspara Davida Friedricha.

Nemáme čas, abychom se stali sami sebou. Máme pouze čas být šťastní.

V živote prichádza čas, keď nezostáva nič iné, len ísť svojou vlastnou cestou.