Neděle, 04. prosinec 2016 | Svátek má Barbora Text je dostupný pod licencí CC BY-SA 3.0 | Přihlášení

Sibilla Aleramová

« Všechny citáty autora
 

Ženy a muži žijí na jedné zemi, a přece každý ponechán sám sobě, bez pomoci! Je tohle lidstvo? Kdo se je odvažoval definovat jedním slovem? Žena, až do dnešní doby otrokyně, zůstávala stále naprosto neznámá a všechny domýšlivé psychologické studie dokazovaly jenom lichost vývodů, které sloužily ničím nepodloženým výmyslům spisovatelů a moralistů. A muž, ani ten nechápal sám sebe; zbaven opory ženy, jež by ho doplňovala, byl nucen sám se probíjet životem, sám se radovat a sám bojovat; zbytečně se zřeknuv spontánního úsměvu, který by mu mohl odkrýt smysl krásy celého vesmíru, zůstával slabý nebo krutý, vždy nedokonalý. Žena i muž, oba dva byli každý jiným způsobem hodni politování.

 
Sibilla Aleramová

» Sibilla Aleramová - zobrazit všechny citáty »



Zdroj: (přesný zdroj nebo překladatel tohoto citátu nebyl dosud identifikován, prosíme dodatečně uvést do komentářů)

Štítky: Citáty Sibilla Aleramová, Anonymous quotes, citáty o životě, citáty o člověku, citáty o mužích a ženách, citáty o válce, autoři od písmene A

Podobné citáty

 

Žena má zůstat tajemná, neznámá, aby ji muž mohl zbožňovat jako princeznu z dalekých zemí.

 
Simone de Beauvoirová
 

Národ, který je zbaven své nezávislosti, si v očích civilizovaného lidstva nezasluhuje být ničím jiným než otrokem.

 
Mustafa Kemal Atatürk
 

Ženy žijí déle než muži, protože mají to privilegium, že se starají víc o jiné než o sebe. Starost o sebe zkracuje život.

 
Dušan Radović
 

Lidé se obávají neznáma. Jest pravda, že každé opuštění starého znamená nejistotu - skok do tmy. Avšak kdo chce pomoci sobě a jiným, musí opustit dobré, aby mohl vybojovat lepší. Nesmí držeti pevně vrabce v hrsti jen proto, že je lepší než holub na střeše. Bez odvahy ke změně není zlepšení, a tak není ani blahobytu!

 
Tomáš Baťa
 

Ženy zůstávají stále dětmi, které žijí z očekávání.

 
Julius Zeyer
 

Na počátku stvořil bůh zemi a pak se na ni ve svém kosmickém osamění zamyšleně zahleděl. A bůh řekl: "Stvořmež z bláta živé tvory, ať to bláto uvidí, co jsme dokázali." A bůh stvořil všechny živoucí tvory, kteří se dnes pohybují po zemi, a jedním z nich byl člověk. Jedině bláto v podobě člověka mohlo mluvit. Když se bláto v podobě člověka posadilo, rozhlédlo a promluvilo, Bůh se k němu naklonil blíže. Člověk zamrkal. "Jaký má tohle všechno smysl?" zeptal se zdvořile. "Musí mít všechno nějaký smysl?" zeptal se Bůh. "Samo sebou," řekl člověk. "Pak tedy nechávám na tobě abys pro tohle všechno nějaký vymyslel," řekl Bůh. A odešel.

 
Kurt Vonnegut
© 2009–2015Citáty Ochrana údajů | Kontakt