Pátek, 09. prosinec 2016 | Svátek má Vratislav Text je dostupný pod licencí CC BY-SA 3.0 | Přihlášení

José Ortega y Gasset

« Všechny citáty autora
 

Jeho nadsazené a nadsazované svobody jsou omyl; jeho teorie o společnosti jako o automaticky se samoregulujícím organismu blouznění; v liberalismu však nachází výraz věčný princip evropské politické inspirace monomanií a tudíž zveličováním. -José Ortega y Gasset o liberalismu

 
José Ortega y Gasset

» José Ortega y Gasset - zobrazit všechny citáty »



Zdroj: VERNIER, Ettore. Falanga : k problematice třetí cesty. Vyd. 1. Praha : Národní myšlenka, 2008 72 s (Knihovna Národní myšlenky ; s sv. 7) ISBN 978-80-903582-7-0. str. 15

Štítky: Citáty José Ortega y Gasset, Jose Ortega y Gasset quotes, autoři od písmene G

Podobné citáty

 

Jen málokdy je u umělce jeho vnější výraz v tak dokonalém souladu s jeho uměním jako u tohoto velkého českého umělce, u něhož čistě lidská stránka i stránka umělecká tvoří harmonický celek. - Jean Sibelius

 
Antonín Dvořák
 

Člověk není pouhý organismus, ale nositel absolutních hodnot. V tomto titulu je posvátný, ať jsou jeho věk, jeho pohlaví, jeho rasa, jeho barva, jeho národnost jakékoliv.

 
André Maurois
 

Nic nečiní člověka tak nemožným jako blahosklonnost, tj. když někdo dává najevo, že jeho rozum je zbytečně velký pro společnost, v níž se nachází.

 
Samuel Johnson
 

Člověk si činí zásluhu před Věčným svými drobnými názory a Věčný, který jim naslouchá s výše svého trůnu a který zná svůj záměr, přijímá jeho hloupou chválu a usmívá se nad jeho domýšlivostí.

 
Denis Diderot
 

Princip energie je záležitost zkušenosti. Pokud by tedy jednoho dne měla být jeho všeobecná platnost zpochybněna, což v atomové fyzice není vyloučené, pak by se problém perpetua mobile stal náhle aktuálním. V tom případě není jeho nesmyslnost vůbec absolutní..

 
Max Planck
 

Ludikativní základně Švankmajerovy tvorby nejde ovšem jen o sarkasmus a o negaci negace. S jejím pozitivním aspektem se setkáváme nejzřetelněji v jeho experimentaci s taktilními objekty. Zde už hra získává čistě noetickou funkci v rovině surrealistické fenomenologie imaginace, která má zpřístupnit skryté vztahy mezi nevědomím a uvědomovacím procesem. Podobně jako se jeho objekty a koláže dobývají do časoprostorového kontinua, alespoň dvojrozměrného, prostřednictvím filmu, jeho obrazotvornost se dožaduje rozšíření pole smyslového vnímání, aby mohla být stále mocněji sycena dynamikou reality, aby dosáhla své univerzální integrity. Touto svou tendencí se stává Švankmajerův princip hry významnou složkou perspektivy, o níž lze soudit, že vzniká z opozice vůči racionalistické hodnotové orientaci a směřuje k surracionalitě jako k prameni příštího civilizačního cyklu.

 
Jan Švankmajer
© 2009–2015Citáty Ochrana údajů | Kontakt