Středa, 07. prosinec 2016 | Svátek má Ambrož Text je dostupný pod licencí CC BY-SA 3.0 | Přihlášení

Ivan Martin Jirous

« Všechny citáty autora
 

Zadarmo má člověk dělat věci, pro který je sám nadšenej, a ne podporovat bez peněz nadšení jiných. Ale z čeho má člověk žít? Vyjde mi knížka jednou za x let, dostanu za ni deset nebo dvacet tisíc, což je dneska, jak když plivne. Když někde čtu, dostanu tisíc nebo dva. Žiju dneska z tohohle a z podpory přátel, bez té by se to přežít nedalo.

 
Ivan Martin Jirous

» Ivan Martin Jirous - zobrazit všechny citáty »



Zdroj: (přesný zdroj nebo překladatel tohoto citátu nebyl dosud identifikován, prosíme dodatečně uvést do komentářů)

Štítky: Citáty Ivan Martin Jirous, Ivan Agayants quotes, citáty o přátelství, citáty o člověku, autoři od písmene J

Podobné citáty

 

Protože je menší. Tam je těch bezdomovců asi méně. Ale pravdou je, že já nemám ráda takovýto "když nejsi se mnou, tak jsi proti mně". Každá partaj by měla mít svoje nějaké krédo a mělo by se to dodržovat a hlavně by si neměly jít tak po krku, protože to voliče naprosto znejistí. Když pan Paroubek řekne, že tohleto je blbec, nebo že ... jo - on trošičku má i tu gestikulaci trošičku pana duceho, Mussoliniho, ale nechci mu říkat, jak skončil pan Mussolini. Ale pravda je, že dneska už tyto doby nevládnou, ale pan Paroubek může přijít velice rychle o svůj post. Však jsme to viděli u jeho předchůdce, který se údajně zase vrací na půdu ČSSD. Nicméně rozdávat někde chléb, to už dneska vopravdu nikoho nebere.

 
Yvonne Přenosilová
 

Člověk je nešťasten, když jej oklamali, nebo zradili přátelé, ale často velmi spokojený, když se klame nebo zrazuje sám.

 
François de la Rochefoucauld
 

Jen ta láska může přežít svůj cyklus krizí, která obsahuje padesát procent přátelství, deset procent obdivu, deset procent vzájemné úcty, deset procent setrvačnosti zvyku a dvacet procent tělesného magnetismu.

 
Jevgenij Abramovič Baratynskij
 

Já si myslím, že národní umělec jako takový je titul, o kterém je těžko mluvit, protože národním umělcem může být podle mého názoru, když umřel a když součet jeho práce leží na stole, na stole národa, a národ si tý práce váží, akceptuje ji, uzná, že ten člověk něco pro ně udělal. A pak ten národ může říct ano, toto je náš národní umělec. Ale když se usnáší o národním umělectví skupina žijících spoluobčanů, ať jsou jakýkoliv, tak je to furt jenom osobní mínění té skupiny. A nemá to s národním umělectvím vůbec co dělat. A je to jenom titul, jenom metál, s kterým se dá kupčit. A proto já si myslím, že národní umělectví je spíš taková komická záležitost. (…) Zas na druhý straně uznávám, že lidi, já nerad říkám lid, protože to je taková více méně štampilka dneska, na celém světě, ale lidi to mají rádi, protože je to velice lidský. A taky by nemělo smysl se proti tomu bouřit, nebo to zesměšňovat, protože bych v první řadě zklamal ty, kterým se to líbí, který mi to přejou.

 
Jan Werich
 

Člověk se nají, napije, pak se dívá na televizi, což je možná nebezpečné, vezme si pyžamo, usne a ráno se neprobudí.
Deset tisíc bych za takovou smrt dal, a že jsem hodně lakomej!

 
Jan Werich
 

Chytrák, mazaný člověk, ten se šetří; ne-využívá všech svých sil, aby mohl otočit, popřít sám sebe. Upřímný člověk jde až k nejzazším mezím svých sil, a někdy i za ně, i s rizikem, že se dostane do nepříjemností nebo že se zesměšní; je to člověk, který se do hloubi angažuje v tom, co říká nebo dělá, a důvěřuje svému srdci natolik, že za sebou pálí mosty. Když se dostane k vytčenému cíli, je bez dechu jako maratónský válečník na konci svého běhu.

 
Jean Dutourd
© 2009–2015Citáty Ochrana údajů | Kontakt