Čtvrtek, 08. prosinec 2016 | Svátek má Květoslava Text je dostupný pod licencí CC BY-SA 3.0 | Přihlášení

Zdeněk Kühn


Soudce Nejvyššího správního soudu v Brně a docent na Katedře teorie práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
 
Zdeněk Kühn
Tvrzení, že ústavní deklarace nadpozitivního práva má normativní účinky a omezuje tak ústavodárce v jeho činnosti, má dalekosáhlé následky. Není proto pravdou, pokud V. Knapp soudí, že "ústavní zákon nemůže být neústavní, resp.protiústavní", neboť "je - li v nesouladu s jiným ústavním zákonem, platí tu zásada lex posterior derogat priori, resp. lex specialis derogat generali, takže nejde o nesoulad ve smyslu čl. 2 písm. a), nýbrž prostě o derogaci jednoho zákona druhým." Domnívám se, že takovéto hodnocení není přesné a nevystihuje (při změně ústavy měnící její nezměnitelné komponenty) ani podstatu věci. S ohledem na to, že článek 9 odst. 2 expressis verbis zakotvuje antipozitivistické komponenty do naší ústavní úpravy, nelze s těmito komponenty nakládat pozitivistickou terminologií. Je tak podle mého názoru nepochybné, že jakékoliv ustanovení zakládající prioritu nadpozitivního práva obdobné našemu článku 9 odst. 2 má tyto následky:


 
© 2009–2015Citáty Ochrana údajů | Kontakt