Milouš Jakeš
Československý politik, v letech 1987–1989 generálním tajemníkem KSČ. V průběhu tzv. Sametové revoluce byl donucen z vysoké politiky odejít.
Paní Zagorová, je to hodná holka ...
"Ti umělci, kteří to podepsali. Žádnej z nás nebere takový platy, prostě jako berou oni. Dostávám jednou ročně výpis... seznam těch umělců, kteří berou nad těch 100 tisíc korun. No tak řekněme paní Zagorová, je to milá holka, všechno... ale ona už tři roky po sobě bere 600 tisíc každý rok. A další ne 600, milión, dva milióny berou. Jandové a jiní každý rok. Ty náhodou neprotestovali." (pokračování plamenné řeči za sociální rovnost i pro tvůrce české hudby)
"A proto je tak důležitý, ta podpora zespodu, aby my jsme mohli říct: Ne my si to přejem, to lid si to žádá, my s tím souhlasíme, s tím lidem. My plníme jeho vůli, a ne prostě, aby my jsme tam byli sami jak kůl v plotě. "
"To není jednoduchý proces ta přestavba. Není. To je proces, v kterým se ne každý dost dobře vyzná a proces, do kterýho mohou vstoupit nepřátelé a vypadají přitom jako přátelé."
"Tu jsme to v minulosti trochu přešvihli, abych tak řekl, s tou socializací..."
"Víceméně jsme za všechno jakoby odpovědní. Není chleba, co dělá vláda? Jak to že není chleba, co dělá strana? Jak to řídí, že není chleba? Ptá se někdo v kapitalismu na takovouhle otázku? Vůbec ne, vůbec ho nenapadne, spojovat vládu s tím, že pekař neupekl chleba. Kritizujou pekaře."
"...A na kraji mu řekli, podívali se: Máme ještě málo kulturních domů. Řekli hřiště ne, ale jestli chceš stavět kulturní dům, na ten ti dáme. Byla tam dobrá hospoda, která šla rekonstruovat, a tak se rozhodl postavit kulturní dům, poněvadž na něj měl pomoc. Samozřejmě že je správný stavět kulturní domy. Protože lidi se maj kde scházet, kde se bavit atd. Napříště chceme, abychom stimulovali ty národní výbory, co maj stavět. No jestli máme zájem, aby byl čistý potok, aby nepouštěli špinavou vodu, no pak řekneme: Jestliže postavíte čistírnu odpadní vody, dostanete řekněme 70% státní subvenci. Když ji nepostavíte, nedostanete nic. A na druhý vám subvenci nedáme. Nebo vám dáme ještě subvenci na toto. A jiní zasi: A co bude ten státní zájem, který budeme uplatňovat. Tedy chceme pozvednout ty národní výbory, aby skutečně rozhodovaly o těch otázkách občanů! A stejně tak chceme, aby ta národní fronta se oživila. Dole aby se oživila! Aby pracovaly samostatně ty organizace. Mnozí pracujou, zahrádkáři a chovatelé drobného zvířectva, a myslivci... ale všichni aby samostatně pracovali. A na té bázi, národní frontě i národního výboru, se ten zájem sjednocoval, v něco vyúsťoval. My nechceme, nemůžeme, nejsme proti tomu, ale co nám pomůžou jenom kritici. Vždyť my víme, že v Praze, v Plzni či jinde, kolik je tam špíny - tedy ve vzduchu mám na mysli - kolik je tam kysličníku siřičitého, to můžeme změřit, víme to. My k tomu nepotřebujeme, aby nám to někdo říkal!"
Milion, dva miliony berou!
Musíte nám pomoct Vy řadoví komunisté, protože pak jsme my na Ústředním výboru KSČ jako kůl v plotě.
Mluvil jsem včera tady s jednou soudružkou, pracuje tady v drůbežárně, mají tam problémy s bojlery.