Arthur Schopenhauer (1788 – 1860)
Německý filozof.
Lidé se starají tisíckrát více o to, aby získali bohatství, než aby vzdělali svůj rozum a své srdce, ačkoli je pro lidské štěstí nepochybně důležitější, co člověk je, než co člověk má.
To, co lidé nazývají osudem, jsou většinou jen jejich vlastní hloupé činy.
V životě je to jako při šachu. Promyslíme plán, ten je však podmíněn tím, co při šachu zamýšlí náš soupeř, v životě osud.
Obyčejný člověk přemýšlí, jak by zaplnil čas. Talentovaný člověk se ho snaží využít.
Pro každodenní život je génius způsobilý asi tak, jako astronomický teleskop ke sledování divadelního představení.
Dítě je do jisté míry géniem a génius je do jisté míry dítětem.
Malí lidé se nesmírně radují z chyb a poklesků velikánů.
Projevovat ducha a rozum je nepřímý způsob jak vytýkat jiným jejich neschopnost a tupost.
Není nic těžšího než vyjádřit významnou myšlenku tak, aby jí každý rozumněl.
Duchaplné řeči nebo nápady patří před duchaplnou společnost, v obyčejné jsou nenáviděny, abychom se v obyčejné líbili, musíme být povrchní a omezení. V takové společnosti se musíme tedy s těžkým sebezapřením vzdát tří čtvrtin svého já, abychom se podobali ostatním.
Kdo se nebojí života, nebojí se ani smrti.
Zcela šťasten se necítí nikdo, ledaže by byl opilý.
Družnost patří k nebezpečným, ba zhoubným zálibám, poněvadž nás přivádí ve styk s bytostmi, jejichž většina je morálně špatná a intelektuálně tupá nebo zvrácená. Nespolečenský je ten, kdo je nepotřebuje.
Velcí duchové pobývají jako orlové ve výškách sami.
Každý národ vidí nedostatky jiných a všichni mají pravdu.
Život bez bolesti nemá smysl.
Život jednotlivce je vždy z celkového pohledu tragédií, ale v podrobnostech má charakter komedie.
Intelekt je neviditelný pro toho, kdo žádný nemá.
Celkem vzato - moudří lidé všech dob říkali v podstatě totéž. A hlupáci, tj. velká většina lidí všech dob, dělali také totéž - totiž pravý opak.
Jeden pohled stačí, abychom zjistili, že lidské štěstí má dva nepřátele - utrpení a nudu.