Citáty o politice

Ekologie se dostává na chvost státní agendy. Po dobu krize musíte platit lidi, kdo by se staral o ekologii? To je náš vnitřní problém. Je to problém přístupu vedení země k ekologii. Chtěl by sem, aby vláda přímo vyjádřila postoj k této záležitosti a aby se postavila a řekla: Nechceme velké projekty zaměřené na řešení dlouhodobých ekologických škod. (Putinově vládě)

Lenin je politicky velmi kontroverzní osobnost a jeho přítomnost jako ústřední postavy v nekropoli v srdci naší země je holá absurdita. Na Rudém náměstí už není Lenin, odborníci vědí, že zůstalo pouze deset procent jeho těla, zbytek se vypařil a byl už dávno nahrazen.

Naše zahraniční politika...bude záležet na pevném, nezměnitelném a mohutném základě naší smlouvy a sousedství se Sovětským svazem. Vše, co z této naší základny vyplývá, budeme plnit stoprocentně, bez váhání a nekompromisně. (Londýn, 31.12.1944)

Jak to, že se hlasatelé "humanismu" a "demokracie" tolik bojí mrtvého nacismu, ale nikoliv živého komunismu? Odpověď je geniálně jednoduchá. Jestliže se nebojím zlodějů a vrahů, pak nejspíš proto, poněvadž sám k nim patřím. Skutečnou i mediální politiku určují už několik let dnešní šedesátníci, kteří patřili r. 1968 k revoluční studentské mládeži, demolující na ulicích evropských a amerických měst auta a obchody. Hlásili se k neomarxismu a jejich ideovým vzorem byl mj. i masový vrah Mao a bandita Che Guevara.

Jsem přesvědčená, že izraelská politika odporuje mezinárodnímu právu, lidským právům, je namířena proti lidské hrdosti palestinského lidu. Tady ve východním Jeruzalémě izraelská vláda provádí etnickou čistku.

Každý nový a úspěšný příklad dokonalé odluky záležitostí duchovních a občanských je důležitý, protože zajistí, aby náboženství i vláda existovaly v o to dokonalejší čistotě, oč méně jsou propojené.

Po celém tomto kontinentu vane vítr změny a vzrůst národního uvědomí je politickým faktem, ať se nám to líbí nebo ne. Musíme ho všichni přijmout jako politický fakt a v úvahu ho musí vzít i politiky našich zemí. (přes jihoafrickým parlamentem v roce 1960)

Politika: dostihy trojských koní.

Žít s nepřáteli tak, jako kdyby se jednoho dne mohli stát našimi přáteli, a s přáteli, jako by se mohli stát našimi nepřáteli, to není ani v povaze nenávisti, ani v pravidlech přátelství. Není to zásada morální, ale politická. Podobné: [Nedělejme si nepřátele z těch, kteří, kdybychom je lépe znali, by mohli být mezi našimi přáteli.]

Věřím v politickou rovnost. Jsou však dva navzájem opačné důvody, proč být demokratem. Můžete si myslet, že všichni lidé jsou tak dobří, že se mohou podílet na vládě republiky, a tak moudří, že republika potřebuje jejich radu. To je podle mého názoru falešná, romantická nauka o demokracii. Na druhé straně můžete věřit, že padlí lidé jsou tak zkažení, že žádnému z nich není možno svěřit nekontrolovanou moc nad jeho spoluobčany. Věřím, že toto je pravým důvodem demokracie - jak říká lord Acton - že "všechna moc korumpuje a absolutní moc korumpuje absolutně". Jedinou nápravou bylo odnětí pravomocí a jejich náhrada zákonnou fikcí rovnosti. [esej Jednotlivec a kolektiv, kniha Sloni a kapradí, str.12]

Neboť to, co přichází, je soud; šťastni jsou ti, které zastihne, jak pracují ve svých povoláních, ať už se chystají krmit prasata nebo vytvářejí dobré plány, aby zachránili lidstvo o sto let později před nějakým velkým zlem. Teď opravdu spadla opona. Ta prasata nikdy nebudou nakrmena, velké tažení proti bílému otrokářství nebo vládní tyranii nikdy nedostane šanci zvítězit. To nevadí; byli jste na svém místě, když přišla inspekce. [esej Poslední noc světa, kniha Sloni a kapradí, str. 62]

V OSN vládne názor, že jsme dlouho prostřednictvím Rádia Svobodná Evropa povzbuzovali Maďary, ale dnes, kdy mají problémy, jsme se k nim obrátili zády. (prezidentu Eisenhowerovi)

Je to milník. Není tady nikdo, kdo by zaplnil mezeru po odcházející generaci Kennedyů. (reakce na oznámení, že Patrick Kennedy končí svou politickou kariéru)

Ode mě nikdo v této funkci nic nechtěl. Vládní materiály mi nikdo neposílal. Dostával jsem krásný plat. A kdybych z titulu této funkce neseděl v předsednictvu ÚV-KSČ, tak se o tom, co se děje v této republice, nedozvím vůbec nic. (o funkci předsedy Slovenské národní rady)

Nově zvolený prezident Václav Klaus prý bezpečně ví, že mu při páteční tajné volbě dali hlas zákonodárci všech parlamentních stran. Nástupce Václava Havla v neděli zároveň prohlásil, že na stabilitu vlády nebude mít jeho zvolení zásadní vliv. Křehká vládní koalice ČSSD, KDU-ČSL a Unie svobody-DEU, která má ve sněmovně většinu jediného hlasu, je zranitelná bez ohledu na tom, kdo je prezidentem, řekl Klaus v pořadu televize Nova Sedmička. Klaus odmítl tvrzení, že byl prezidentem zvolen hlasy komunistů. "Vím naprosto bezpečně, že hlasy mi dali představitelé všech politických stran," řekl. Kteří poslanci a senátoři, včetně zákonodárců vládních stran, to byli, ale neprozradil.Zatímco lídři ČSSD připustili, že někteří jejich zástupci zřejmě nedali hlas koaličnímu kandidátovi Janu Sokolovi, předsedové KDU-ČSL a Unie svobody-DEU Cyril Svoboda a Petr Mareš se dušovali, že všichni lidovci i unionisté volili Sokola. Klaus řekl, že za podporu komunistům nic nesliboval. Kupčení o hlasy by "bylo naprosto nedůstojné pro obě strany", dodal. Komunistům podle Klause nešlo o to pomoci mu na Hrad, jako spíše dokázat sociálním demokratům svoji sílu a rostoucí vliv.

Členům výkonné rady ODS nevadí, že Václav Klaus byl zvolen prezidentem díky hlasům komunistů. Zdůrazňují, že Klaus získal podporu poslanců a senátorů všech politických stran. "Je evidentní, že komunisté nebojovali za Václava Klause, ale proti sociálním demokratům," řekl novinářům předseda ODS Mirek Topolánek po zasedání výkonné rady v Plzni. Doplnil, že když vyjednával s předsedou KSČM Miroslavem Grebeníčkem, nevznesli komunisté žádné požadavky. Místopředseda ODS Jan Zahradil řekl ČTK, že v tajné volbě platí každý hlas stejně. "V tom parlamentu těch 41 komunistických hlasů je, ať se nám to líbí nebo nelíbí. Asi nehlasovali jednotně, ale vybrali si svoji cestu. Pro nás je důležitý výsledek," řekl ČTK. Podobně se vyjádřili i Vlastimil Tlustý, Jiří Papež a Libuše Benešová. "Klaus dostal hlasy poslanců a senátorů všech politických stran, to mohu jako vyjednavač odpřisáhnout. A že tam mezi nimi byli komunisté - takový je prostě český parlament," řekl Tlustý ČTK.

Hlasy poslanců KSČM se staly během prezidentské volby rozhodujícími. O komunistické hlasy požádal Václav Klaus. Jan Sokol s komunisty odmítl jednat. Někteří komunisté se tedy v třetí volbě rozhodli hlasovat pro Klause, a to na základě nepřímé výzvy Miroslava Grebeníčka, který nám poskytl rozhovor: "Připouštím, že i někteří poslanci a senátoři z řad KSČM volili Václava Klause, ale jedno je jisté: vládní koalice prostě nedala ve Sněmovně 101 hlasů svému kandidátovi. My jsme si nemohli moc vybírat. Tady byli dva pravicoví kandidáti a pokud jsme Sokolovi dali prostor na poslaneckém klubu, tak bohužel neobstál. Bazíroval na věcech, které jsou mimo současnou realitu v republice, mimo prostor a čas." Co vám nabídl Václav Klaus? "Václav Klaus nenabízí vůbec nic jiného, než co nabízí ve svých vystoupeních."

Z mnoha svých názorů, s nimiž po roce 1989 vstupoval do politiky, slevil, jedna potřeba však zbytněla: distance od všech a od všeho. Ze světa lidí se Klaus vzdálil do světa forem - a z tohoto hlediska pro něho bylo životní výhrou, když se stal prezidentem, protože taková role formální život v podstatě předepisuje, člověk už za něj ani "nemůže". Čím dál víc v podstatě každého svého kritika obviňuje ze zlých úmyslů, aniž se pokouší analyzovat jeho motiv. Není snadné s ním debatovat, protože debata se nevede o názorech, nýbrž o charakterech těch, kteří je zastávají. Svět má dvě části: tu, kterou Klaus "zná" a jejíž (pro něho příznivé) názory vítá, a tu, kterou znát odmítá, protože ji pokládá za nepřátelskou jednou provždy. -Pavel Kosatík: Odstup nade všechno. Předběžný portrét Václava Klause, naprostého politického praktika - MF Dnes, 15.1.2005

Pan prezident Václav Klaus se v otázce Srbska a Kosova zachoval jako čestný muž, politik hodný titulu, prezident republiky. - Jaroslav Foldyna

I was 25 years old and pursuing my doctorate in economics when I was allowed to spend six months of post-graduate studies in Naples, Italy. I read the Western economic textbooks and also the more general work of people like Hayek. By the time I returned to Czechoslovakia, I had an understanding of the principles of the market. In 1968, I was glad at the political liberalism of the Dubcek Prague Spring, but was very critical of the Third Way they pursued in economics.