Neděle, 11. prosinec 2016 | Svátek má Dana Text je dostupný pod licencí CC BY-SA 3.0 | Přihlášení

Citáty o člověku (lidech) - 111. strana


Tip: u známých osobností se při najetí myší na jméno zobrazí krátké info o daném člověku.
Zdá se, že opice, zvláště ty, které se člověku podobají, pro svou hloupost a sprostotu jsou od Boha proto stvořeny, aby připomněly člověku, čím by byl beze své nesmrtelné duše a jak velikými díky je Tvůrci zavázán.

Karel Steklý
Šlo mně hlavně o to, natočit politický film, který by ovšem nebyl silácky trudnomyslný. Je to možná poněkud neobvyklá forma angažovaného filmu. Snad se mi povede natočit politický film, na němž by se lidé bavili, smáli a možná tím víc zamýšleli. (o filmu Hroch)
Igor Stravinskij
Inspirace je síla, potřebná pro každou lidskou činnost. Může se však rozvíjet jen tehdy, je-li provázena úsilím, a úsilí není nic jiného než práce. Práce s sebou přináší inspiraci.
August Strindberg
Chtěl jsem osvobodit ženu, ale poznal jsem, že z matek se stávají prostitutky. Chtěl jsem osvobodit lidi, zdecimované bídou a vysilující dřinou, ale poznal jsem, že světu chystám jen ještě horší otroky a utlačovatele. Chtěl jsem osvobodit mládež, ale ta, čím byla svobodnější, tím víc propadala neřestem: teď už nechci nic.
Josef Suk
Pravda bez pozlátka, pravá demokracie nedvořící se mocným a nezdůrazňující vlastní velikost oproti "nižším", sebevědomí Vyvoleného bez ješitnosti, nejhlubší cit bez sentimentálnosti, nevýslovná radost z práce, čistý a prostý poměr k Bohu a lidem, to byly vlastnosti jeho duše. A stálý tvůrčí neklid! Vidím Mistrovu ruku, která neustále, někdy i během přestávky v rozmluvě, nepokojně hraje na kabátě, jakoby na piáně. Zdálo se, že myslí jen hudbou. (o svém tchánovi Antonínu Dvořákovi)
Šťastni ti, jejichž umění neoslňuje a neodvádí od přírody, což nezřídka bývá následkem slabosti rozumu lidského.
Viktor Suvorov
V pracovních záležitostech se lidé měli vyrovnat horníku Alexeji Stachanovovi. Podle plánu měl Stachanov za směnu narubat 7 tun uhlí. V noci na 31. srpna 1935 se pustil do práce s takovou vervou, že místo 7 narubal 102 tuny. A tak se v zemi rozšířilo stachanovské hnutí: Stachanovovi následovníci si dali za úkol narubat za směnu desetinásobek normy. Pak dvacetinásobek. Propaganda je nazývala stachanovci, a lid stakanovci (od stakan - sklenička). Lidé věděli, že záležitost není tak čistá, jak se zdá. Po desítkách let se zjistila pravda také o tomto "hrdinském činu". Stachanov skutečně narubal 102 tuny uhlí. Pravda však je, že na dobu této rekordní těžby všem ostatním rubačům šachty "Centralnaja-Irmino" zastavili přívod stlačeného vzduchu, aby ve Stachanovově sbíječce neklesal tlak. Aby nic nebránilo jeho pracovnímu rekordu, byl zcela ochromen pracovní rytmus celé šachty. Uhlí, které Stachanov narubal, bylo třeba odvážet z porubu, a tak všechny huntíky putovaly ke Stachonovovi a dostaly zelenou. Ostatní brigády musely počkat. Hlavní finta spočívala ve statistice. Všechno závisí na způsobu zacházení s čísly. Rubač nepracuje sám. Narubané uhlí je třeba odhrabat, naložit do huntů, odvézt, natahat výdřevu a porub zpevnit. Kdyby se narubané uhlí rozpočítalo na všechny, kdo mu pomáhali a zajišťovali jeho práci, vyšlo by to na zmíněných 7 tun na člověka. Jenže pro Stachonovovu rekordní směnu byla použita jiná, progresivnější metodika výpočtu. Všechno, co narubal, připsali jemu, všechno vyčíslili jako jeho osobní zásluhu. A všechny ostatní, kdo odhrabávali, nakládali a odváželi uhlí, všechny, kdo podpírali porub za Stachanovem, zanesli do jiné kolonky. Mezi tyto pomocné pracovníky se tuny narubaného uhlí nerozpočítaly. Tak se zrodil celosvazový rekord.
Carmen Sylva
Srdce člověka bývá před pádem zpupné, kdežto slávu předchází pokora.
István Szabó
Reprezentují duchovní podstatu a zkušenosti, které dovedeme zobrazit a evokovat jen my. Moje zkušenosti jsou zkušenostmi člověka žijícího ve střední Evropě, v Maďarsku. A ty jsou docela jiné než zkušenosti Západoevropana. My jsme hodně viděli a prožili, byli jsme svědky proměnlivého postoje spoluobčanů, nejrůznějších zvratů charakterů vyprovokovaných historickými událostmi. (o svých filmech)
Antoine de Saint-Exupéry
"Lidé? Je jich myslím šest nebo sedm. Je tomu mnoho let, co jsem je spatřila. Kdo ví, kde jsou. Vítr jimi povívá. Nemají kořeny a to jim velice vadí."
"Sbohem...," řekla liška. "Tady je to mé tajemství, úplně prostinké: správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné." "Co je důležité, je očím neviditelné," opakoval malý princ, aby si to zapamatoval. "A pro ten čas, který jsi své růži věnoval, je ta tvá růže tak důležitá." "A pro ten čas, který jsem své růži věnoval...," opakoval malý princ aby si to zapamatoval. "Lidé zapomněli na tuto pravdu," řekla liška. "Ale ty na ni nesmíš zapomenout. Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal. Jsi zodpovědný za svou růži..." "Jsem zodpovědný za svou růži...," opakoval malý princ, aby si to zapamatoval.

Antoine de Saint-Exupéry
"Nebyl jsem však uklidněn. Vzpomněl jsem si na lišku. Člověk se vydává v nebezpečí, že bude trochu plakat, když se nechal ochočit…"
Antoine de Saint-Exupéry
"U vás lidé pěstují pět tisíc růží v jedné zahradě," řekl malý princ, "a přece tam nenalézají, co hledají..."
Antoine de Saint-Exupéry
"Člověk se plně projeví teprve tehdy, když změří své síly s nějakou překážkou."
Antoine de Saint-Exupéry
"Pouze když se hlíny dotkne duch, může vzniknout člověk."
"A ty, libyjský beduíne, jenž jsi nás zachránil, ty mi přesto úplně vymizíš z paměti. Nikdy si nevybavím tvou tvář. Jsi Člověk a pro mne máš tvář všech lidí zároveň. Nikdy dřív jsi nás neviděl, a přece jsi nás poznal. Jsi náš milovaný bratr. A také já tě napříště poznám ve všech lidech."
Antoine de Saint-Exupéry
Lidé musí spolu mluvit, mají-li se domluvit.
Antoine de Saint-Exupéry
Milovat, jenom milovat, to je slepá ulička. Člověk má ještě vyšší povinnost než jen milovat. Možná je to také láska, ale jak rozdílná od jiných.
Antoine de Saint-Exupéry
Pokaždé, když nám Antoine přinesl nějaký článek pro Paris-Soir, bylo opravdovou hádankou, jak ho předat do sazárny. Člověk se ho nemohl zbavit. Seděl v redakci až do půlnoci a neustále měnil pořádek vět, tu a tam vypustil řádku nebo slovo a působil kolem sebe absolutní zmatek. — Pierre Lazareff
Charles Schulz
Miluji lidstvo. Nemůžu však vystát lidi.

© 2009–2015Citáty Ochrana údajů | Kontakt