Pondělí, 05. prosinec 2016 | Svátek má Jitka Text je dostupný pod licencí CC BY-SA 3.0 | Přihlášení

Antoine de Saint-Exupéry

« Všechny citáty autora
 

"Květiny nesmíte nikdy poslouchat. Musíme se na ně dívat a vdechovat jejich vůni. Moje květina naplňovala vůní celou planetu, ale nedovedl jsem se z toho těšit."

 
Antoine de Saint-Exupéry

» Antoine de Saint-Exupéry - zobrazit všechny citáty »



Zdroj: (přesný zdroj nebo překladatel tohoto citátu nebyl dosud identifikován, prosíme dodatečně uvést do komentářů)

Štítky: Citáty Antoine de Saint-Exupéry, Antoine de Saint Exupery quotes, autoři od písmene S

Podobné citáty

 

Miluji vůni nerozvité růže, vůni francouzského venkova z jara a vůni ženského podpaží na podzim.

 
Eugéne Delacroix
 

Hvězdy jsou krásné, protože je na nich květina, kterou není vidět…"
"Ano, jistě," řekl jsem a mlčky jsem pozoroval vlnu písku ve svitu měsíce.
"Poušť je krásná…," dodal.
A měl pravdu. Vždycky jsem miloval poušť. Usedneme na pískový přesyp… Nevidíme nic... Neslyšíme nic…
A přece něco září v tichu…
"Poušť je krásná právě tím, že někde skrývá studnu…," řekl malý princ.
Byl jsem překvapen, že pojednou chápu to tajemné záření písku. Když jsem byl malým chlapcem, bydlil jsem ve starobylém domě a pověst vyprávěla, že je tam zakopán poklad. Nikdy jej ovšem nikdo nedovedl objevit a snad jej ani nehledal. Ale dodával kouzlo celému tomu domu. Můj dům skrýval ve svých hlubinách tajemství…
"Ano," řekl jsem malému princi, "ať je to dům, hvězdy nebo poušť, to, co je dělá krásnými, je neviditelné!"

 
Antoine de Saint-Exupéry
 

Král se přestal dívat do dálky a pravil: "Já byl líný vás poslouchat a teď jsem líný se ptát, o čem tu byla řeč," a zůstal králem ještě dlouhá léta, protože byl líný umřít.

 
Jan Werich
 

"Kdo tě udal?" zeptal se Winston. "Moje dcerka," řekl Parsons s jakousi žalostnou pýchou. "Poslouchala klíčovou dírkou. Slyšela, co jsem říkal, a hned na druhý den si to štrádovala k patrole. Na takovýho prcka je to výkon, co? Vůbec jí to nemám za zlý. Fakticky jsem na ni pyšný. Každopádně to dokazuje, že jsem ji vychovával ve správném duchu."

 
George Orwell
 

"Soudruhu! Pane důstojníku! křičel. "Tam mě nesmíte dát! Copak jsem vám neřekl všechno? Co ještě chcete vědět? Neexistuje nic, co bych nepřiznal, nic! Jen mi řekněte, co to je, a já to hned přiznám. Napište to a já to podepíšu - cokoli! Jen ne místnost 101!"

 
George Orwell
 

"Sám jsem se ptával, odkud se v mích prvních knížkách vzaly židovské motivy. Moje rodina byla přece zcela asimilována a k židovskému celku příslušela celkem vzato spíš z tradice a setrvačnosti. Nikdy v dětství, ani později jsme neslyšel protižidovskou nadávku a nesetkal jsem se s žádnou formou antisemitismu.l A přece se mi už asi od sedmnácti let zdálo, že se (a také moji příbuzní) přece jen čímsi liším od svých přátel a známých. Každý jsme nějak jiný, říkal jsem si, kdybychom byli všichni stejní, bylo by to na světě k zbláznění. Ta má odlišnost měla zvláštní znak: nostalgii, jež neměla obsah. Toužil jsme po čemsi, co jsem nedovedl pojmenovat. Často jsem býval smutný, deprimovaný a nevěděl jsme proč…"

 
Egon Hostovský
© 2009–2015Citáty Ochrana údajů | Kontakt